Jaké to byly doby!

Bývalo kdysi tak půvabné, sledovat brzy zrána přicházet obchodníky ke svým krámkům. Zarachotily klíče v zámku dole u země, což bylo velmi půvabné zejména v případě mladých prodavaček (byť doba tehdy ještě sukně nezkrátila nad kolena) a pak se zvlněný plech, zakrývající dveřní otvor, tu snáze, tu s větší neochotou, pohnul nahoru. Zpravidla tak do půlky, pak prodavačka, či prodavač podlezli tu zábranu a odemknuli dveře. Následně se objevili opět na ulici s tyčí, opatřenou na konci zpravidla zvláštní koncovkou – takovou „hákotlačkou“ a pak už se celý zbytek vlnitého plechu roloval poslušně nahoru.

Malé i velké

U menších obchůdků to někdy bylo všechno, u větších následovala obdobná činnost ještě u výkladní skříně, v případě opravdu velkých obchodů dokonce u více prosklených ploch, za nimiž se skrývaly vystaveny nejrůznější věci, určené k prodeji v symbióze s ozdobami a reklamními materiály. To byly ještě staré dobré doby, kdy rolety byly každodenní součástí života větších i menších městeček.